Jdi na obsah Jdi na menu
 


P. Maria v starokatolictví (studijní text)

18. 1. 2012

Učinil se mnou veliké věci“ - Marie ve starokatolictví

40. mezinárodní starokatolická teologická konference v Neustadt/Weinstrasse, 25. - 29. srpna 2008


35 starokatolických teoložek a teologů se shromáždilo 25. - 29. srpna 2008 ve školícím středisku kláštera Srdce Ježíšova v Neustadt/Weinstrasse k 40. mezinárodní starokatolické teologické konferenci. Tato konference se poprvé zabývala tématem místa, které zaujímá Maria v životě starokatolické církve. Konference nejprve vyslechla referáty k historii mariánské zbožnosti (Prof. Günter Esser, Bonn) a ke starokatolickému postoji k mariologii, který byl vyjadřován především v reakci na ultramontanismem podporovanou mariánskou úctu, ale později i v rámci bilaterálních teologických dialogů (Prof. Angela Berlis, Utrecht). Následně byla konference prostřednictvím zpráv z jednotlivých zemí informována o praxi mariánské zbožnosti v církvích Utrechtské unie (farář Wietse van der Velde za Nizozemí; vikářka Henriette Crüwell za Německo; Prof. Urs von Arx za Švýcarsko; farář Dr. Jerzy Bajorek za Polsko; diákon Petr Jan Vinš za Českou republiku). Anglikánský teolog Fr. Thomas Seville CR následně podal přehled o postvení Marie v dějinách Anglické církve a v rámci jejích jednotlivých proudů.

Na základě referátů a intenzivních rozhovorů v plénu i pracovních skupinách vydává teologická konference následující


 

Prohlášení k postavení Marie v božím spásném díle a k otázce starokatolické mariánské zbožnosti:


  1. Dle biblického svědectví (podle Lukáše) je Maria Bohem vyvolená, aby přivedla na svět Syna božího, a ve svobodě lásky k Bohu se otevřela působení Ducha svatého. Z toho důvodu vidí Mezinárodní starokatolická teologická konference jakékoli vyjádření o Marii primárně zdůvodněné mysteriem vtělení Boha v Ježíši Kristu, inkarnaci božího Slova, a situované v něm. Slovo boží – zrozené z Otce přede všemi věky, jednoho bytí z Otcem – se stalo tělem z Ducha svatého a Panny Marie a stalo se člověkem (Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry). Jako matka toho, který přijal celou lidskou přirozenost, je Maria oslavována jako Bohorodička (theotokos – ekumenický koncil v Efezu). Tato vyznání byla vždy zachována v bohoslužebné praxi starokatolických církví, například v krédu, jakož i v commemoratio v rámci eucharistické modlitby, v níž je Maria jmenována jako první ze svatých.


  1. Namísto jisté zdrženlivosti minulosti, kterou lze vysvětlit odmítnutím ultramontánních forem zbožnosti 19. století, se jeví v současných liturgických knihách větší otevřenost pro texty zmiňující a chválící Marii. Mariina cesta víry je rovněž ve větší míře velebena v písních a modlitbách (jako typos Církve; obraz našeho budoucího naplnění v Bohu; vzor věřících, v němž vítězí postava Krista; sestra v utrpení; další poetické obrazy). Rovněž role Marie coby přímluvkyně, která přichází ke slovu v nepřímé (orace, preface) i v přímé (Kristovská litanie či litanie ke všem svatým, Ave Maria) formě, se nově stává viditelnou. Kromě toho se rozšiřuje přítomnost mariánských soch a obrazů ve starokatolických bohoslužebných prostorách.

Ukazuje se tak jasnější souznění se slovy Magnificat: „budou mne blahoslavit všechna pokolení“. Přitom je však pečlivě zachováván takový charakter oslavy Marie, který je doxologický a obrácený k Bohu a Kristu. Praxe v jednotlivých starokatolických církvích je ovšem rozdílná, v závislosti na dějinném kontextu, jak se ukazuje zejména v Polsku. Konference přitom konstatuje, že liturgie, teologická reflexe a praktické formy úcty si navzájem ne vždy odpovídají.


  1. Ve vztahu k oběma mariánským dogmatům z let 1854 a 1950 se dosud starokatolická teologie vyjadřovala odmítavě. V Utrechtském prohlášení z roku 1889 je uvedeno: „Odmítáme také prohlášení Pia IX. z roku 1854 o neposkvrněném početí Mariině jako nezaložené na Písmu svatém a tradici prvních staletí.“. Podobně se vyjádřila k oběma dogmatům Mezinárodní biskupská konference Utrechtské unie (1950) a Smíšená pravoslavně-starokatolická komise pro dialog (1977). Na základě konstatované otevřenosti pro postavu Marie a v kontextu bilaterálních ekumenických dialogů se jeví, že není vyloučené nové zvážení těchto odmítnutí v případě jejich nové závazné římskokatolické interpretace.


Neustadt/Weinstrasse 29. srpna 2008


(překlad Petr Jan Vinš; Tento překlad je určen jen pro studijní účely, závazné znění dokumentu je v německém jazyce.)