Jdi na obsah Jdi na menu
 


Být na chvíli sami – Být na chvíli sám

4. 10. 2016

Být na chvíli sami – být na chvíli sám“

Samota je zlá a těžká, osamění nesnesitelné. O tom by nám mohli povídat dlouhé hodiny ti, kteří ovdověli, ale i manželky, které mnohokrát čekají na své muže, až se vrátí ze svých cest za prací. Ale když Ježíš vzal své tři učedníky na vysokou horu, aby si na chvíli odpočinuli od lidí, tato samota byla blahodárná. Měli čas vidět oslaveného Pána … a bylo jim tam dobře. Postavíme stany? Zůstaneme tu, aby nám už dobře bylo pořád? Ne ne. Potřebujeme být na chvíli o samotě se svým Pánem. To abychom si zpřítomňovali, proč tu jsme, co v životě hledáme, o co nám jde a kam putujeme. Potřebujeme si uvědomovat, že Ježíš je s námi, blízko a oslavený, a že v Jeho jménu jsme silní a bez paralyzujícího strachu a obav. Ale naše místo (pokud nežijeme v kontemplativní klášterní komunitě) je ve světě, kde nejsme sami. Dennodenně o Bohu svědčíme, jsme na svícnu, svými skutky i slovy a postoji děláme Pánu Bohu dobrou službu nebo ostudu. „Nebojte se. Vstaňte!“ To jsou slova, která patří nám.

Mt 17,1-9

Ježíš dobře věděl, že Petr, Jakub a Jan si potřebují odpočinout. Víme to my? Víme, že k tomu, aby byla naše Boho-služba kvalitní a pravdivá, potřebujeme občas opuštěné místo, kde se svým Pánem rozmlouváme, kde mu nasloucháme a kde se nad sebou zamýšlíme? Znáte pořekadlo, když někdo vaří z vody. My, křesťané, bychom měli jednat z Ducha. Kéž je pro nás samota s Bohem posvátné místo, kam často putujeme, ale ne zlatou klíckou, kde prodléváme častěji, než bychom měli.

Pane, nauč nás odpočívat. Nauč nás milovat ty chvíle, kdy jsme s Tebou sami.