Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kdo by nechtěl bydlet v krásném domě?

4. 10. 2016

Kdo by nechtěl bydlet v krásném domě?

Krásný dům, to je symbol bezpečí, pohodlí, místo, kde přebýváme, odpočíváme, pracujeme, milujeme a realizujeme se. Když nestaví dům Hospodin, marně se namáháme, neboť takový dům není zárukou bezpečí a trvanlivosti. Bible nám dává dvojí pohled na stavění domu. Bůh jako stavitel, a my jsme jeho domem-Církví, jednotlivými kameny. Ale také známe podobenství nebo spíš Ježíšovo varování adresované bohatému sedlákovi, kterému se hodně urodilo, a tak musel vystavět nové větší sýpky - zásobárny svého bohatství. „Blázne, ještě této noci o všechno přijdeš!“ Vzpomeňme, jak židé vkládali veškeré své naděje a víru do svého chrámu. Pokud máme chrám, je s námi Hospodin. No ale co ten Nabukadnezar? Vtrhl do země a bylo po chrámu-symbolu Boží přítomnosti. Dnes se můžeme v Jeruzalémě setkat s torzem chrámu, ale že by Bůh svůj lid opustil? V to přece nevěříme. Hospodin nám po celá staletí dějin spásy sděluje, že On je víc než chrám, On je víc než naše představy o správném Bohu. On je sice v Církvi, ale Jeho Duch si vane, kde chce. On je nepolapitelný.

Žd 3, 1-6

Bratři a sestry v Kristu, je to možná moc troufalé, ale jsem přesvědčen, že pokud neopustíme své utkvělé představy o Bohu a naše zákonictví, možná, že Ježíše opět někde ukřižujeme v „dobré víře“, že hájíme Boží řád. Církev je totiž Boží lid putující do Otcova domu a ne pevná nepropustná hradba kamení, která nás má chránit před bludy a omyly. Nebudujme kamennou církev, ale otevřme se Duchu svatému, který se už o nás postará. Neboť sebekrásnější stavba (i kdyby byla v seznamu UNESCO) jednou vezme za své.

Duchu svatý, Ty, který si vaneš kde chceš, vstup do našich srdcí a proměň naše kamenné myšlení.“