Jdi na obsah Jdi na menu
 


Patnáct minut slávy

31. 10. 2016

   „ Patnáct minut slávy“

Ježíš na oslátku? Proč ne rovnou na koni? Vždyť jde o triumfální okamžik. Teď převezme v Jeruzalémě duchovní moc, prohlásí se za krále Židů, zničí okupanty Římany a jejich kolaboranty, a nastolí Boží vládu. Tak si to asi představovali mnozí z apoštolů a ti, kteří by rádi události viděli po svém. Ano, zaznívalo „Hossanah“ a „Alleluja“, lidé byli plni očekávání, že teď, teď už to konečně nastane. Spása Židů. Ježíš moc dobře věděl, že se blíží jeho poslední hodinka tady na zemi, že se blíží kříž. I my máme spoustu očekávání od Boha. Rádi bychom Boží spravedlnost svými představami uspíšili a mnohdy Bohu nerozumíme. Proč se neprojeví mocněji? Proč nedá jasně na jevo, jak si věci stojí? Bůh mlčí, anebo se projevuje úplně jinak, než bychom si představovali, v lidské bídě a lidském pokoření.

Proč ti, kteří měli klíč k poznání, studovali Mojžíšův zákon a proroky a byli na to náležitě hrdí, nakonec Ježíše jako Mesiáše nepoznali? Dokonce díky nim šel Ježíš na kříž. Musíme se zbavit všech našich náboženských a pseudonáboženských, byť velmi okázalých a svatých představ. Bůh jedná jinak, prostěji a je velmi blízko čistým srdcím. Takovým, které se vzdají úplně všeho, i svých očekávání.

Lk 19, 28-40

Z Bible víme, jak to dopadlo. Těchhle pár minut Ježíšovy slávy se brzy proměnilo v obrovské ponížení a utrpení Božího Syna – a On nic nepodnikl. Zajímavé, záhadné, nepochopitelné. Ale Boží záměr je jiný než naše lidské spekulování.

Pane, vím, že tvoje dílo často mařím. Zbav mě všech falešných zbožných představ, které mi brání poznat Tebe“