Jdi na obsah Jdi na menu
 


Živá voda

31. 10. 2016

                                          „Živá voda“

Doba a obyčeje v Ježíšově době byly tvrdě patriarchální. Už to, že Ježíš oslovuje ženu a žádá ji, aby mu dala pít, je zvláštní. Navíc ta žena byla Samařanka a na Samařany Židé nahlíželi s pohrdáním, jako na jinověrce. Víra Samaritánů byla podle pravověrných Židů smísena s pověrami a kulty jiných bohů. Ježíš se setkává s touto ženou, vidí jí do srdce a nabídne jí vodu, po které se už nežízní – milost věčného života. Žena v Něj uvěří a vyzná, že je to Mesiáš, kterého jak Židé, tak Samařané očekávají. Živá voda, to je spása. Jistota Boží blízkosti a přítomnosti, jistota, že jsem zachráněn a moje hříchy a životní selhání nemají nade mnou moc, protože je to Bůh, kdo můj hřích navždy a úplně přemohl. Symbol živé vody se objevuje v mnoha pohádkách. Kdesi teče a urputně se hledá její pramen. Kdo ji najde, má vyhráno. My máme také vyhráno, ale nesmíme živou vodou pohrdat. Je to dar a každý dar, který přestaneme opatrovat, se nám může rozplynout mezi prsty.

J 4,5-42

Samařanka v Ježíšovi nalezla poklad a šla se o něj rozdělit. Podobně my, když jsme Bohem uchváceni, potřebujeme se o tuto radost rozdělit a nemusíme šetřit. Pramen živé vody, tryskající do věčného života totiž nevysychá. Tento pramen nás naučí Boha uctívat správně – v Duchu a v pravdě.

Pane Ježíši Ty jsi pro mě pramen živé vody. Děkuji Ti, že už nemusím žíznit po záchraně, protože jsi mi ji slíbil.“